Královna II.
Královna II.
Čas: 19:25
Místo: Cheyenské hory, základna SGC
Anneque´l se zvědavě vykláněla z okénka jeepu. Před sebou najednou vidí kopec jiný než ty ostatní. Je obehnaný vysokým plotem, který je zakončen žiletkovým překvapením pro ty, kteří by se pokusili jej zdolat. Jonas přibrzdil u velké brány. Z malé budky vykukl voják, přicupital k oknu auta .
„To jste vy, Jonasi? Můžete jet“
„Dík, naschle“
Asi se mu nechtělo moc bavit, zajisté měl lepší zábavu než vyptávání se na zbytečné otázky. Jonase tady přece každý zná a jeho doprovod je určitě nějaká vojínka.
Anne, jak jí zkráceně Joe oslovuje, se na tváři objevil náznak úsměvu, má proč, je zase ,doma´. Oba nastupují do výtahu. Jonas mačká tlačítko a výtah jede hodně, hodně dolů. Dveře se otevírají a ona se zhluboka nadechuje.
,nikdy by mi nepřišlo na mysl, že by mi ten smrad zatuchliny mohl někdy tak chybět.konečně jsem doma.doma?taky bych si nikdy nepomyslila, že těm tmavým 23 patrům chladného betonu budu říkat domov.vždy jsem se snažila odtud prchnout.vzpomínám si, jak jsem Jacka a Samanthu přesvědčovala, aby mě vzali někam ven. odmítali. .vždy…bohužel..jsem nedala na jejich rady a odešla jsem sama.měla jsem je poslechnout, nikdy bych neprožila to, co jsem prožila.´
Ona i Jonas přicházeli do kanclu generála Hammonda . Cestou potkávali spousty vojáků. Ti se za nimi zvědavě ohlíželi. Anne si jich nevšímala a sebejistě vtrhla k Hammondovi. Generál se otočil a málem bylo slyšet, jak mu k zemi spadla čelist. Hleděl na ni. Až když se ozval Quin, všiml si také jeho.
„Pane, dobrý den, já jsem si dovolil udělat si menší volno. Neměl jsem co na práci, tak jsem si řekl, že se porozhlédnu po okolí. A hádejte, koho jsem potkal? Je to neuvěřitelné, já vím. Ale našel jsem ji, pane!….pane? Je vám něco? Říkal jsem si, že všem udělám radost, když ji přivedu. Vy radost nemáte, pane?“
„Jonasi, kdo je ta dívka?“
„Málem bych zapomněl. Je trošku změněná. Takový malý detail, no. Dovolte, pane, abych vám představil
,novou´ Anneque´l !“
„Co prosím!? Je to dost hloupý vtip Jonasi!“
„Pane, já si nevymýšlím je to vážně ona. Nebojte se nezbláznil jsem se. Nezemřela, měl jsem pravdu.“
„Jonasi! Jak mám poznat, jestli je to Anneque´l ? Vždyť vypadá jinak.“
„Věřte nebo ne, je to ona. Na mou čest. Jestli chcete zavolejte si sem doktorku Fraserovou, udělá nějaké testy a potvrdí nám to. Ale mohu vás ubezpečit, pane, je to ona.“
„Dobrá, jdeme na ošetřovnu.“
A šli.
Na ošetřovně nebyli kupodivu žádní pacienti. Jenom jeden, nehýbal se, byl téměř celý omotaný v obvazech. Jannet stála u jeho lůžka a kontroloval mu životní funkce na přístrojích. Když přišli, nevšimla si jich, pokračovala v sepisování. Už ji chtěli oslovit, ale z ničeho nic přístroje začaly bláznit. Létaly kolem nich modré blesky, jakoby elektrické výboje. Doktorka se konečně otočila, pohlédla na přítomné a konstatovala
„Toto dokázala jediná mně známá bytost…“
„Proto jsme přišli, doktorko. Chtěl se ujistil, že je to ona.“
„Ano, generále, budu muset provést ještě nějaké testy. Nepochybuji, že je to Anneque´l. Ale jak to, že…………“
„Sám nevím, musím si o tom s Jonasem promluvit. Pořád nechápu jak to mohla přežít a už vůbec nechápu, jak jste ji našel.“
Generál i doktorka se podívali na Jonase takovým tím nechápavým výrazem, jaký umí jenom oni. Jonas se raději koukal do země. Anneque´l se potichu smála. Po provedení testů doprovodili dva vojáci Anne do jejího pokoje. Zavřela se, chtěla být sama. Prohlížela nějaké fotky v rámečcích, které jí nic neříkaly. Postupem si prohlédla každý kout pokoje. Pročítala knihy a snažila se přeložit goa´uldský dialekt napsaný na velké tabuli umístěné kousek od pracovního stolu. Byl na ní taky nákres nějakého území, možná ne moc dopodrobna popsaná mapa. Vzala křídu a dokreslovala do obrázku údaje. Nepamatovala si jaká krajina to je, jen věděla, že ty údaje tam prostě chyběly. Nevnímala okolí a pilně kreslila.
„ehm, ehm. Můžeme dále?“ Ozvalo se ode dveří. Ohlédla se a spatřila rozveselené lidičky ze svého vidění.
„Ano, zajisté.“
Odpověděla Anne.
„Kde ses zdržela, holka? Začínal sem si myslet, že sis na Tauri našla ňákýho chlápka a oblblas ho svýma barevnýma okama.“
Vtrhl dovnitř Jack a snažil se navázat ,kontakt´. Teal´c ho ihned setřel
„O´Neille, pokud jsou mé informace o vašem jazyku pravdivé, měl by si říci ,svýma barevnýma očima.“
Teal´c je již zvyklý na Jackovy hovorové výrazy, ale gramatické chyby mu dokáží zamotat hlavu.
„No, jo, no, jo, pořád! Menší chybka.“
Jack se jen tak přeci nenechá.
„Vítej zpátky Anneque´l. On to nemyslel zle, víš přece jaký je. Vždycky do tebe rýpal, tohle mu promiň.“
„To nic, vím. Je to starý bručoun.“
Jack zvedl obočí
„Já starý…..a bručoun? To nechápu, kdo mi to přeloží? Teal´cu?“
„O´Neille má pravdu, jsi starý.“
„Tak dík, příteli.“
Sam se do toho vložila.
„Nechte toho. Zajisté jsi hodně zmatená. Pamatuješ se na nás?“
Obrátila se na Anne.
„Já vlastně….já…jen na něco. Neznám vaše příjmení, hodnosti, povolání. Nepamatuji se na to, k čemu je vůbec to SG. Nevím o žádné SG-jedničce. Neumím si dát některé věci do souvislosti. První, co jsem si připomněla byla naše návštěva v nějaké neznámé krajině. Byli jsme tam my všichni a americký ministr obrany. Pálili jste na něj zbraněmi. Také jsem si vzpomněla na můj příchod, jestli to tak mohu nazvat. Byla jsem zraněná a vy jste mi pomohli.“
„Pro pořádek: Já se jmenuji Samantha Carterová, ten po mé levici je plukovník Jack O´Neill, tohle je Teal´c a Jonase Quina znáš.“
„Zdravím!“
Dodal Jack a zamával Anne.
„Jsme něco jako badatelé, SGC je zkratka naší základny, SG je označení vojenských týmů a SG-1 je zrovna náš tým.“
Vysvětlovala Sam.
Teal´c se pustil do řeči
„To s tím příchodem je pravda, ale nepamatuji se na žádný útok, o kterém si mluvila. Ty ano, O´Neille?“
„Ne, na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, NE! Možná to byl jen sen…třeba. Co?“
„Možná jo. Zřejmě ano.“
Anneque´l odpověděla. Moc tomu však nevěřila.
,bylo to přeci tak živé…´
Dále se tomuto tématu nevěnovali.
„A vysvětlíte mi Samantho, co máme v náplni práce? A hlavně: Co tu dělám já? Jak to, že jsem s vámi?“
„Jistě, je to jednoduché. My sami nevíme, proč si přišla k nám na naši planetu, protože když jsi s námi prvně mluvila, řekla jsi nám jen, že nějací tvorové napadli tvou planetu a ty jediná si přežila. Dále o tobě nevíme nic. Snažili jsme se pochopit tvé vlastnosti, ale ty se vymykají všem našim dosavadním fyzikálním, biologickým a chemickým poznatkům. Sama jsi nám nic moc neřekla. Nebyla jsi u naší jednotky zas až tak dlouho, abychom tě lépe poznali. Osobně tedy téměř ne. O svém životě si nám neřekla už vůbec nic. “
„Jak jsem říkal, objevila ses u nás jako blesk z čistého nebe. Tvá planeta byla zřejmě zničena. Spojení s ní se nepodařilo obnovit. Mluvili jsme o tobě s Toc´ry, s Asgardy, s Noxy i s dalšími spojenci Země. Žádní nikdy neslyšeli o tvorech, jakým jsi ty. “
„Generál Hammond poté rozhodl, že dokud nezjistíme, jak jsi prošla Iris, neopustíš základnu. Potřebovali jsme to vědět, zdokonalili bychom náš obranný štít a tím by jsme posílili obranu proti goa´uldům . Ti jsou naši úhlavní nepřátelé. Jsou to paraziti. Vnikají do těla hostitele proti jeho vůli a zmocňují se ho. “
Sam se chtěla pustit do dalšího výkladu, Jonas ji už nepřerušoval, stejně si myslel, že si Anneque´l brzy vzpomene na vše důležité.
„Poznáš je velmi snadno, jsou to takový malý mršky. Vypadají jak naštvaní hadi. Mají obrovský zuby. Brrr, jsou dost odporní a když si vzpomenu, jak to musí být hnusný když je v tobě….“
Teď ji pro změnu přerušoval Jack svými nechutnými poznámkami.
Ale jakmile na něj major Carterová zavrtěla čelem a Teal´c na něj taktéž zvedl obočí, raději přestal.
„Fakt? Takže když se přiblížím k nějakému, tak mě…“
„Jo, raději to nezkoušej, takový rovnou střílíme.“
„O´Neille, existují výjimky. Já přeci ještě žiji!“
„Samo, Teal´cu, sorry já málem zapomněl.“
„Víš, Anne. Toc´ry a dobrý Jaffy necháváme žít. Tady ten je zrovna Jaffa, proto ta tetovačka na čele. Ale je hodný, párkrát mi zachránil pr….eeemm..eeee…život, samozřejmě…život.“
„Jak myslíš, raději je nebudu vyhledávat.“
„To by jaksi nešlo.“
„Proč, Joe?“
„Ty říkáš Jonasivi Džoúí?! To je prča! A jak ti říká on, Aničko??“
„Jacku! Přestaň! Rýpej do někoho jiného, prosím!“
,wow!jeho narážky mě dokáží vytočit.je tak drzý ke každému,nebo jenom ke mně?´
„Omlouvám se, ale stejnak si mu tak nikdy neříkala. Že by se mezi vámi něco změnilo? Ajajaj, co se to s váma děje, lidičky?! Mezi členy armádního sboru se nesmíme párovat, to bych si pak i já mohl zaflirtovat s nějakou vojínkou. Že jo, Carterová!“
„Plukovníku! Vemte si raději dovolenou, jste zřejmě přepracovaný. Poslední dobou máte divné nápady.“
„Samantha má recht, taky si to myslím, strašně se měníte po té poslední misi na PX-XL32.“
Mají pravdu, Jonas řekl nahlas to, co si říkali všichni potichu. Planeta PX-XL32 byla pro O´Neilla obvzlášť důležitá. Tenkrát selhal. Cílem mise bylo zničení goa´ulda, jehož jméno neznali. Věděli jen, že je velice silný, mocný, krutý a nemá se Zemí v plánu nic hezkého. Jako každý z falešných bohů chce ovládnout celý známý vesmír. Na této planetě měl mít svou kolonii.
„Jo, jdu za Hammondem. Snad mi ještě nějaká dovča zbývá.“
Jack odešel. Teal´c se omluvil s tím, že si sním musí promluvit.
„Já taky půjdu. Mám něco na práci, musím doluštit tu křížovku, co mi ji poslali kámoši z
XMIG-22. Je dost složitá, snad to stihnu do další cesty.“
„O.K. Jonasi. Pa.“
„Co se, Sam, stalo na PX-XL32 ?“
„Jacka to hodně zasáhlo.
Její adresu jsme získali z jiné mise.
Byli jsme na jedné planetě, která se velmi podobala Zemi. Měla modrá moře a oceány, zelené rostliny produkující kyslík, složení atmosféry bylo téměř totožné s naším a měla pouze jedno slunce a měsíc. Nenašli jsme na ní žádnou civilizaci. Později se u našich lidí začaly projevovat příznaky spojené s radioaktivním zářením, které se tam vyskytovalo. Nějak nám nedošlo, že i planeta vypadající stejně jako naše, může být nebezpečná.“
„To proto se změnil?“
„Ne, toto to nezapříčinilo.
Nebyli tomu vystaveni moc dlouho, takže se vojáky podařilo zachránit. Na nejvyšší hoře, jež vyčnívala nad okolí, objevili vojáci chrám. Hledali jsme zdroj radioaktivity a přístroje nás zavedly až tam. V chrámu byl vchod do podzemí. Vešli jsme. Tunel vedl k obrovitánské místnosti. Vešlo by se do ní několik desítek tisíc lidí. Zdi pokrývaly hieroglify a fresky. Nebyly goa´uldské. Pochopitelně se je nikomu nepodařilo přeložit. Součástí výzdoby sálu byl plán cesty k bráně, adresy planet a jejich popis.“
„Můžu hádat? Na jednu z planet jste se vypravili a byla to zrovna…“
„Ano, byla.
Sonda nám zjistila nepřítomnost radioaktivního materiálu na PX-XL32 0 a navíc z těch fresek se dalo pochopit, že tam sídlí hodně zlý goa´uld. Generál nám rozkázal to prozkoumat. Tak jsme šli.
Prošli jsme bránou, ale k našemu překvapení jsme se neocitli ve světě, jehož snímky sonda poskytla. Vypadal jinak, měli jsme k dispozici snímky neobydlené planety s písčitým povrchem. Skutečnost byla jiná; vynořili jsme se uprostřed náměstí, podél něj stály mrakodrapy, Pobíhaly tam desítky lidí. No, lidé. S lidmi měli sice něco málo společného, avšak lidmi nebyli, to ani náhodou. Jejich postavy byly vysoké, tvaru jako člověk. Ruce měli zvláštní. Z předloktí jim vyrůstaly podivné výčnělky, něco jako velké, zahnuté, zploštělé…jak to popsat?! Možná jako trny růže ve větším provedení. Určitě jsme neměli společného předka. A to není vše. Po dalších studiích jsme zjistili, že jejich páteř je v bederní části rozpůlená. První část byla zakončena jako u člověka. Druhá se jim prodloužila asi na délku jednoho metru. Měli prostě ocas. Nepoužívali jej stejně jako opice jen k uchopování předmětů, ale také
k obraně. Dokázali by vyvinout takovou sílu, že by protivníka mohli hodně ošklivě zranit, ne-li zabít. Ve tvářích byli stejní jako pozemšťané. Nebyli zelení ani šedí. Krev měli červenou, a proto by měla být jejich kůže jako lidská. U mužů tomu tak bylo. Byli snědí, podobali se o trochu hezčím Řekům. Ženy ale vůbec…..nechápu to! Jejich kůže měla barvu jako, jako….jak to vysvětlit…..“
„Nebyly náhodou růžové?“
„Ano, to je ono! Růžová s příměsí fialkové. Každá žena měla kůži kolem očí barevně odlišnou. I rty. Vlasy měla většina dlouhé, převážně černé. Blondýnku jsem tam nezahlédla ani jednu. To by ti s jistotou mohl povědět Jack. Velmi se mu tam líbilo. Počkej! Jak víš, že byly…“
„Hádám. Já jsem stejná.“
Sam byla v šoku a Anne se otočila někam do neznáma. Chvíli bylo ticho.
„Ale to je hloupost. Já tě viděla hned, když jsi přišla na základnu.A vypadali si jinak než my, ale růžová……..ne, ty jsi růžová rozhodně nebyla!“
„Zapomínáš na mé schopnosti? Jo a víš proč měly jinou barvu kolem očí? Byly povahově dost podobné lidským ženám. Odpověď je lehká. Líčily se. Kapka make-upu, trošku stínů a je to.“
„Ale jak to, že…“
„…to vím? Tak to netuším.“
„Určitě nejsi jednou z nich. Přišla jsi přeci z jiné planety. Nebo ne?“
„Ano, myslím.“
„Je to divné. Můžeš mi to nějak dokázat? Třeba se změň!“
„Nemohu. Po tom výbuchu a částečné ztrátě paměti mé schopnosti značně zeslábly. Nedokáži je ovládat. Občas mívám vidiny, občas se na okamžik měním na různé tvory.“
Ozvalo se hlášení z řídicí místnosti. Hammond upozorňoval na neohlášenou návštěvu z vesmíru.
„Myslím, že je na čase se vrátit k práci. Pojďme, ukáži ti, co to vlastně děláme.“
Obě se vydaly za bezpečné skla řídicí místnosti.
„Konečně jste tady, majore!“
„Co se děje generále?“
„Někdo nebo něco se pokusilo aktivovat bránu zvenčí. Momentálně nemáme venku žádné SG týmy. Všichni jsou na základně.“
„Donalde, zachytil jste adresu?“
„Částečně, majore Carterová. Máme pouze začátek: PX-I02, dále nic.“
„Porovnejte to s našim adresářem.“
„Zajisté, madam. Mám to, ten začátek je stejný, jako adresa planety, z které přišla Anneque´l.“
„Děkuji, Donalde.“
„No, co nám k tomu povíš? Nenapadá tě kdo by tě mohl shánět?“
„Ne, absolutně.“
„Stoprocentně to není ta samá, jako tvá. Tvá byla přece zničena, nemohli jsme se s ní zkontaktovat.“
„Je to celé podivné. Už abych si vzpomněla. Nedokáži si představit, že bych v celém širém vesmíru byla jediná….Jediná svého druhu, to zní hrozně.
Anneque´l Mi´caila, poslední z lidu Caila´ia !!!!!!“
„Anneque´l, co jsi to právě řekla?“
„Já nevím, asi si zase na něco vzpomínám!
Caila´ia´eia mí nes! Kre! Shad´cua lee! Caramboo´ea!“
,Caila´iaská země je má planeta! Sakra! Můžu mluvit, jak mi zobák narostl! To je super!´
„To je skvělé! Ty mluvíš řečí, kterou neznáme. Ta je tvá?“
„Non pala´atei. Kres! Te desa´! Jac tou ween´maa? Kre!“
,Nemůžu přestat. Sakriš! Nejde to! Jak to mám vypnout? Sakra!´
„Nějaký problém? Anne, odpověz!“
„Cdy´byc ien pala! Helf´nie ti mí, kre, saamo! Helf! Io, caramboo, ia tiet cua anglicky, paráda! Já mluvím…super…zase anglicky. Nechápu to, nešlo přestat. Chtěla jsem mluvit anglicky, no fakt, ale nešlo to!“
,Kdybych jen mohla! Pomozte mi, sakra, někdo! Pomoc! Jo, supr, já chci mluvit anglicky. . .´
„Tvé nadání na jazyky se zase projevuje. Navrací se ti tvé ztracené schopnosti. Měla bys být ráda! A co jsi to vlastně říkala? Nachceš nám to přeložit?“
„No víš, snad ani ne. Nic zajímavého: ,Nejde s tím přestat´ a ,Pomohli by jste mi, prosím, někdo´ a tak podobně.“
„Takže o planetě nic?“
„Ale jo, to jo. Ale málo. Jen názvy. ,Caila´ia´ je výraz pro můj lid, ,Caila´ia´eia je má planeta, Caila´ia´Eia je mé království.“
„A tak prosím vysvětli, proč se jmenuješ podle své země: Mi´caila.?“
„Hmm, no, jak, bych to….řekla? Ehm, ehm….Překlad by zněl asi takto: ,Anneque´l z rodu Cailanského.“
„Co to ,Mi´?“
„To nic, to je jméno po předcích. Znamená, co vlastně znamená? Musím zapřemýšlet, počkej. Jo, mám to ,Mi´ značí veliký, veliká, velikost, vznešenost, vznešený, vznešená, no a to bude všechno. Ne, počkat. Ještě něco…taky krále nebo královnu nebo korunní prince, princezny.“
,Hups,ajajaj,že by?ne,to je blbost…já přece..ne,to není pravda…já..já jsem…a sakra!´
„Chceš nám tím říct, že….že jsi…“
„Něco víc než bezdomovec? No, asi to tak bude.“
„Zkuste se spojit s planetou PX-XL45 0.“
„Proč pak?“
„Mám takový pocit, že tam jsou ti, co se sem chtěli dostat. A pokud ano, musím tam jít, jinak vám hrozí nebezpečí.“
„V žádném případě ne sama. Tým SG-1 je vám plně k dispozici královno, nebo jak vám to mám teď říkat…“
„Děkuji vám, generále.“
„Pane, zadávám adresu.“
„Pátý symbol zadán….šestý symbol zadán….sedmý symbol….START!
Spojení navázáno, pane.“
„Vyšlete sondu.“
„Ano, pane.“
„Sonda na planetě. Zjišťuji….“
Anneque´l odchází a ještě z povzdálí slyší hlasy Donalda a zbytku vědecké sestavy.
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
Tornado, earchquakes?! No, it is XEvil.
(LatonyaTurse, 26. 3. 2018 22:58)